Když už něco děláš, tak to dělej pořádně!

Dělejte věci spíš líp, než hůř


Programy z Koule jsou nuda. Dost často. Víme to a je to vlastně schválně. Když už investujete čas a energii do cvičení, chceme, aby to cvičení k něčemu vedlo. A aby to někam vedlo, nemůže to přeskakovat po třiceti různých věcech halabala, jak se kdy zlíbí.

Když se chcete naučit hrát na hudební nástroj, běhat od pondělí do pátku po kytaře, klavíru, hoboji, trianglu a harfě, tak budete mít prsty na maděru a nebudete umět hrát na nic. Třikrát týdně hoboj a po čase budete nejlepší parťák k táboráku, protože to nebývá k vidění často a hlavně proto, že budete umět hrát na nástroj. A abych se velmi elegantně (= neobratně, prostě to udělám) přenesl, to samé platí u silového tréninku.

Síla je dovednost

Spojujícím prvkem většiny dobrých tréninkových programů bude relativně nízký počet důležitých cviků, které se budou pořád opakovat po X týdnů.

Pokud chcete zesílit a zlepšit se v dřepu, nejspíš budete muset… dřepovat. To holt prostě bude ten základ vašeho tréninku na dalších X týdnů. Kombinace donkey kickbacks, nordic hamstring curls, reverse nordic curls, isometrických výdrží, unožování, zanožování, přednožování, snožování, calf raises, výpadů, reverzních výpadů, kozáčků, split squatů, ABL, hip thrustů a já nevím čeho asi bude o dost zábavnější, než jenom prostě… dřepy. Ale nebudete nic z toho dělat dobře. Tak nějak samozřejmě, že ne!

Máte k dispozici jen nějaký blok času, který můžete tréninku věnovat. A naučit se dobře cokoliv si žádá svůj čas. Buď čas rozdrobíte mezi padesát věcí, nebo uděláte jednu pořádně.

Mluvil o tom ježíš, dan john i sylvester stallone

“Nevymýšlej si kraviny a prostě dělej správný věci,” by vám řekl truhlář z Nazareta, stejně jako Rambo/Rocky. Dan John o tomhle napsal knížky a knížky byly napsány o tom co řekl. Není to nová ani revoluční myšlenka. Přesto je potřeba si ji jednou za čas připomenout.

V programování silového tréninku je strašidelně tenká a mlhavá hranice mezi vyváženým rozvojem, kompenzacemi a kompletně vyflákaným tréninkem jenom na doplňkové cviky, prehab a rehab pohyby, kterými teda jakože kompenzujete a pre/rehabujete. A pak vám vůbec nezbyde čas na ty důležité věci, které prý opravujete.

Tréninkový plán většiny lidí by měl být jako obraz od Mondriana. Čistý, záludně jednoduchý a pro plebejce na první pohled až trapně “ToByMochDělatKaždej” snadný. A přitom právě ta čistota a jednoduchost si žádá rafinovaný postup a ideálně i zkušenosti a znalosti. Ta naprd část je, že ten program bude jednoduchý, i když za ním bude věda hodná fúzního reaktoru. Nejspíš budete dřepovat, zvedat věci nad hlavu, něco tahat a ideálně něco nosit. To stojí za úspěchem profesionálních atletů i taťků a mamin z kanclu.

Nejdřív jedno, pak do druhý

Trénovat jednu věc nejde věčně. To je trošku naprd, ale zároveň vám to nabízí krásnou cestu ze začarovaného kruhu fungující nudy. Takové zábavné světlo na konci progresivně přetěžovaného tunelu. Ta pestrost přijde. Později, než by se vám možná líbilo a spíš z nutnosti, než z prahnutí po pestrosti samotné.

Ta základní složitost psaní programů spočívá v tom, že musíte dělat jednu věc pořád, abyste se v ní zlepšovali. A zároveň když děláte jednu věc moc dlouho, tak se v ní už nebudete zlepšovat.

Na což nezbývá než pronést lidové “a babo raď”.

A ona vám poradí systematicky a podle individuální potřeby cvičence obměňovat cviky a sestavit mu tréninkový plán v kontextu jeho cílů a možností, a nejspíše i zavádět drobné obměny v rámci mezocyklu (4-12 týdnů) a makrocyklu (12+týdnů). Chytrá baba.

Ta stovka různých cviků se na starý kolena trošku nastřádá, ale nikdy nebude ten zásadní prvek, který by měl sám určovat váš tréninkový režim. Ještě nikdo nevymyslel magickou pilulku, která by to za vás oddřela. Ať se (ano, oslí můstek) jedná o hraní na hoboj, truhlařinu, nebo silový trénink, prostě to trvá hodně času, často to nebude extra zábava a tak je to správně. To bude fungovat.

Obsah ti odemkneme s členstvím