Zdravý strom musí mít silné kořeny - part I.

Ve dvou dílech tohoto článku se spolu podíváme na to, jak je to s tréninkem dětí, jaká to má specifika, co pro zdraví dětí můžete dělat, jak je motivovat k pohybu a taky jak vybrat správný sport.

Zdravý strom musí mít silné kořeny - part I.

Co se od Lukáše dozvíte?
Jak jít dítěti příkladem?
Kroužek paličkování nebo TikTok?
A jak poznám, na co je teda dát?!

Loňský rok nebyl žádný med nejspíš pro nikoho z nás, ale jestli to někdo obzvlášť schytal, byly to děti. Rok bez tělocviku, pohybu, koníčků a socializace se na nich tvrdě podepsal. Přesvědčil jsem se o tom letos na jaře hned na prvním tréninku mladých hokejistů. Fyzička na nule a až deset kilo nadváhy nebyla výjimka, ale spíš pravidlo. A to se bavím o dětech do deseti let. Naštěstí mají děti šanci se sebou něco dělat, ale budou k tomu potřebovat hlavně vedení a podporu od svých rodičů.

Ukázaná platí!

Je to tak, milí rodičové. Pokud dětem neukážete v dětství cestu ke sportu vy, nejspíš se nikdy samy moc hýbat nebudou. Samozřejmě existují výjimky, ale výjimka potvrzuje pravidlo, že. Cvičení doma, každodenní procházka, víkendová projížďka na kole, fotbálek s partou tzv. „na žízeň“, beach volejbal na dovolené u moře, v zimě lyžovačka v Chamonix (bohatě ale stačí i Churáňov nebo Klíny:)), ale třeba i sekání dříví na chalupě. Všechno to jsou aktivity, které bude většina malých dětí chtít dělat s vámi. A je obrovský rozdíl v tom, jestli vás uvidí se několikrát týdně hýbat nebo sedět na gauči u Ulice (hate intended) s lahváčem v ruce, případně s cigaretou na balkoně. Příklady zkrátka táhnou a děti budou jakýkoliv váš pohyb napodobovat, protože právě vy, rodiče, jste jejich prvními vzory. 

Co děti, mají si kde hrát?

Rok 2006 se už dávno psal a dálnicí jsme zeměkouli, natož Česko, neopředli, ale i tak je tenhle song od Katapultu pořád aktuální. Teď si trochu zahraju na strunu melancholie, ale přijde mi, že za mého dětství bylo všechno tak nějak jednodušší. V televizi byly 3 programy a z rádia hrála hudba, která nám nic neříkala. Trávili jsme proto přirozeně daleko víc času venku. Kopačák nebo tenisák s hokejkou patřily do výbavy většiny kluků. Holky zase uměly až absurdně dobře skákat přes švihadlo a kouzlit s obručí. Kluci chodili na fotbal, holky na gymnastiku a všichni společně do Junáka. Tečka. Teď to samozřejmě až absurdně zjednodušuju, ale snažím se poukázat na to, že v dnešní době mají děti strašně moc možností, jak trávit svůj volný čas. A to je samozřejmě dobře! 

Když ustoupím od lákadel jako jsou televize a herní konzole, případně mobily a s nimi Instáč, TikTok a další žrouti času, tak přibylo i obrovské množství kroužků všeho druhu. Děti mají možnost věnovat se v podstatě všemu od šermu přes golf, judo, parkour a lukostřelbu až po šachy, programování a paličkování. Zmiňuju to hlavně proto, abych ukázal, jak důležitá je ta diverzita. Pro zdravý rozvoj dítěte je ohromně důležité, aby si různých sportů a kroužků vyzkoušelo co nejvíc. Ono si nakonec vybere jeden až dva, co ho budou bavit nejvíc a u těch rádo zůstane a bude se na každou hodinu těšit. 

Dítě není malý dospělý!

Jak teda poznáme, že jsme pro naše nejmenší vybrali ten správný sport? Odpovím vám otázkou. Mají před tréninkem a po něm radost? Chtějí přijít i příště? Nebo pak mlčí, nedej bože pláčou a prosí vás, abyste je dneska nechali doma, protože jim není dobře? Asi chápete, kam mířím. Stejně obrovská jako paleta různých kroužků je i diverzita trenérů a jejich přístupu.

Nejprve je třeba si uvědomit jednu zásadní věc. A sice, že děti nejsou malí dospělí! 

Bohužel se dost často setkávám s přístupem, že trénink dítěte je v podstatě 80 % tréninku dospělého. To ale nemůže být dále od pravdy. Dětem jinak pracuje srdce, mají odlišnou stavbu kostí, jinak myslí i vnímají. I potřeby jejich tréninku se tudíž budou zásadně lišit! 

Jak by tedy takový trénink měl vypadat? A jaká jsou specifika různých etap vývoje malého sportovce? K tomu si něco řekneme ve druhé části, na kterou se můžete těšit příští týden.